INDONÉSIE 2001

                     Přílet na Flores 

26.3.2001 Ve tři hodiny odpoledne přilétáme s autobusem s křídlama ( F-27 ) na letiště do Maumere. Ačkoliv, jsme se málem plánovaného odletu nedočkali a letadlo se po celé cestě hrozně třáslo, cestování s Merpati bylo příjemné. Sympatické letušky mi nabízeli jídlo a pití asi pro tři osoby. Už při příletu vidíme, že Flores je úplně jiný než Jáva a Bali. Zavazadla si vyzvedáváme na dřevěné lavici, kam je přivezl od letadla mikrobus. Před letištěm vládne menší "mafie" taxikářů, který čekají na naivní turisty. My se jimi nesnažíme být, ale přesto zkoušíme smlouvat. Situace není podle našich představ a zjišťujeme, že se nejde s žádným dohodnout samostatně, protože mají společného šéfa. Cena 25000,. Rp za cestu do Wodongu se nám sice líbí, ale chtějí abychom jeli dvěma auty.  Trváme si na svém a jdeme pěšky na bemo. Po cestě je chvíle pro Jirku a jeho vyjednávání. Není to jako na na začátku naší cesty, protože nikdo s řidičů neumí anglicky. Dorozumět se znamená psát, ukazovat a gestikulovat.  I přes tyto obtíže Jirka tvrdí, že má auto, které nás za 7000,- Rp odveze do Wodongu. Nikomu se to moc nezdá, ale pouštíme druhé auto za 30000,- Rp a jedeme vstříc dobrodružství. Za chvíli je záhada vyřešená. Řidiči nás vyhazují na místním autobusovém nádraží odkud se nám celkem rychle daří sehnat bemo do Wodongu kam jsme se rozhodli dneska dorazit. Cestu domlouváme za 20000,- Rp, takže můžeme být s akcí spokojený. Po cestě si děláme s Jirky srandu a dozvídáme se o špatné situaci s turisty v této oblasti. V poslední době sem díky problémům na blízkých ostrovech ( Timor, Moluky ) jezdí hrozně málo turistů. Ve Wodongu je díky tomu dle dnešních informací jen jedna možnost ubytování kam nás vezou. Po půlhodině jízdy nás "bemáci" vyhazují v bungalovech Ankermi. Na první pohled jsme trochu překvapený jednoduchostí ubytování, ale na ten druhý pohled cítíme, že je to ráj na zemi. Ubytování v bambusových bungalovech u zátoky za 25000,- Rp se snídání. Konečně vidím Indonésii o které jsem snil celou zimu u nás. Před stmíváním se jdeme vykoupat ( samozřejmě s potápěčskými brýlemi ) a po zabydlení jdeme do bambusové hospůdky. Posloucháme zvuky, dáváme si dobré jídlo a pití a dohadujeme se na příštím plánu. Tuto krásnou atmosféru ruší jen zdravotní stav Míry. Tomu není dobře a šel si lehnout do bungalovu. Díky tomu odkládáme potápění na pozítří a zítra chceme prozkoumávat okolí a zjišťovat možnost dopravy na Keli Mutu. Spoléhám na to, že se během zítřka dá dohromady a nebude se situace již víc komplikovat. Spokojený si v krásné teplé noci jdeme lehnout do bungalovů, kde slyšíme zvuky zatím nám neznámého zvířete.

  Wodong  

27.3.2001 Čeká nás první celý den na nejvýchodnějším místě na naší cestě. Nařídil jsem si budík na šestou hodinu abych si udělal nějaký hezký fotky za svítání. Ráno potkávám taky Páju a před snídání si prohlížíme okolí. Výborná palačinka s banánem a dobré kafíčko je dobrým začátkem dne na tomto odlehlém místě. Po ranní koupačce vyrážíme bez Míry na prameny AIR PANAS a vůbec se podívat po okolí. Jdeme na silnici a chceme si chytit bemo na křižovatku pod vesničku Bildit. Ve vesnici, která se rozprostírá podél silnice potkáváme sympatického místňáka s dobrou znalostí angličtiny. Dáváme se sním do řeči a dozvídáme se spoustu zajímavých informací. Během půl hodiny čekání na bemo probereme všechno od politiky až k možnému pronájmu auta. Při našem povídání se schází stále víc lidí , kteří nás pozorují a smějí se na nás. Jako všechny zajímavé lidi na naší cestě obdarovávám staršího vesničana pohledem z Prahy. Potom odjíždíme bemem na křižovatku pod vesnici Bildit. Vyrážíme po malé silničce směrem k sopce Egon, kterou jsme viděli už z Wodongu. Do silnice praží sluníčko a vzhledem k blížícímu se poledni je hrozné vedro. Asi za půl hodiny dorážíme do vesnice. Vesnice je rozprostřená okolo mírně stoupající silnice. Flores je křesťanský ostrov, což je i zde patrné. Jsme tu celkem veliká atrakce a po cestě se na nás navěšují místní děti a chtějí nás doprovázet až k pramenům. Na konci vesnice míjíme místní školu, kde nás zdraví asi osmdesát lidí. Jirka jim z legrace zatancuje a všichni se můžou umlátit smíchem ( jak oni tak i my ). Za vesnicí odbočujeme v pravo po malé cestě. Okolí tvoří různý druhy banánovníků a dalších tropických rostlin, které ani neznáme. Z cesty je taky nádherný výhled na moře.  Na konci cesty, která je celkem náročná díky vedru a přítomnosti místních, scházíme strmým srázem k řece. Pomalu nám začíná přítomnost místních vadit, protože nemůžeme udělat nic abychom je neměli za zády. Jirka s Pájou jsou z nás nejtrpělivější a jdou s klukama až na horu k pramenům. Já se malým trikem snažím místních zbavit a houštinou se prodírám nahoru. I tak se jinou cestou dostávám ke klukům. Já zde zůstávám a koupu se v malém vodopádu a oni jdou až k pramenům. Holky na nás čekají dole a odpočívají. Já se vracím za holkama a vyrážíme pomalu napřed. Cesta dolů začíná být únavná. Dochází nám voda a je hrozný vedro. Taky začínáme být nervózní z místních dětí, který celý den chodí pět metrů za náma. Po cestě nás dobíhají kluci a vyprávějí nám o zážitku z pramenů. Těsně před koncem táhlé silnice chytáme bemo a jedeme zpátky do Ankermi. Dorážíme okolo třetí hodiny a náš program je doplňování tekutin, koupání, praní a příprava na večeři. Včera jsme si objednali dary moře, takže jsme zvědavý. Míra vypadá už trochu líp a tak se dohadujeme na zítřejší společné cestě na moře. Všichni se hrozně těšíme na potápění. To byl taky jeden z důvodu proč jsme jeli až sem. Údajně se jedná o jednu z nejlepších oblastí na potápění na světě. Sice jsou už některé oblasti zničené zemětřesením z roku 1982, ale majitelé bungalovů nám slibují místa nezasáhnutá tímto zemětřesením. Život na Floresu je pro místní opravdu náročný. Na tomto ostrově je dvanáct činných sopek a oblast je též zužována častými zemětřeseními v okolí. Při posledním zemětřesení z epicentrem v moři smetla pobřeží u města Maumere patnáctimetrová vlna. My doufáme v klidný pobyt v tomto krásném místě na zemi. Z večeře jsme nadšený a určitě na ní budeme dlouho vzpomínat. Ostatní hrajou po večeři kartičky. Já si píšu deník a rozjímám. Taky si povídáme s místním majitelem a jeho manželkou. Jeho manželka je evropanka, která se rozhodla zde strávit zbytek života. Mají malé dítě a jedna z místních pracující v restauraci  funguje podle nás i jako chůva. Večer jsme celkem unavený a tak jdeme brzy spát. Na zítřek jsme si zaplatili celodenní výlet s potápěním včetně jídla a vybavením na šnorchlování ( 45000,- Rp za osobu ) a tak si natěšený jdeme lehnout.

  Potápění u Wodongu

28.3.2001  V noci trochu pršelo, ale bylo teplo. My vstáváme okolo sedmé hodiny a jdeme se nasnídat. Po již klasické snídani v Ankermi ( kafe, palačinka s banánem, ovoce ) vyrážíme na loď. K nedalekému ostrovu ( Pulau Besar ) dorážíme asi po hodině jízdy. Je hrozně těžké odhadnout vzdálenost na moři, takže nemáme představu jak jsme daleko od našich bungalovů. Od tohoto místa jsou vidět další ostrovy z nádhernými bílými plážemi jako v pohádce. Na ostrovech jsou vysoké palmy a banánovníky. Z lodě pozoruje moře na kterým vidíme tzv. létající ryby a taky delfíny. Po hodině jízdy dorážíme ke korálovému útesu kde se budeme poprvé potápět. To co je vidět pod hladinou nelze slovy popsat. Máme s sebou taky podvodní foťák a tak doufáme, že některé záběry tuto krásu popíšou. Naše první potápění nám znepříjemňují občasné žahání malých medůz, ale ani to nezabránilo velkému zážitku. Po té jedeme na opuštěnej ostrov kde obědváme a odpočíváme. Na ostrově nacházíme nádherné velké mušle a já jsem našel i překrásnej korál. Jirka při potápění nachází náhodou  asi dvacetikilovou mušli. Všichni si jí zkoušíme potěžkat a fotíme se s ní. Něco takového jsme ještě živé neviděli. Tato zastávka ovlivní naše další cestování, protože jsme našli spoustu nádherných mušlí, které budeme muset táhnout celý zbytek naší cesty v báglech. Po cestě zpět stavíme na další překrásné šnorchlování. Odpoledne dorážíme zpět do našich bungalovů a snažíme se získat informace o cestě napříč celým Floresem. Večer se nám přijelo ukázat bemo, které by jsme si mohly na zítřek najmout na cestu do Moni. Auto je na místní poměry klasické a tak se dohadujeme na 250000,- Rp. Cena je sice větší než jsme čekali ale nemáme vzhledem našim časovým možnostem na vybranou. Večer spadla dvakrát Jirkovi mušle ze stolu a když jsme šli spát , tak se celá záhada vyjasnila. V mušli byl nádhernej červenej krab, který se snažil vrátit zpět do moře i se svým "domečkem".  Po poslední večeři na tomto krásným místě se pomalu loučíme a ráno vyrážíme pod sopku Keli Mutu, která je dalším hlavním tahákem na ostrově Flores.

Cesta do Moni

29.3.2001 Po snídani se definitivně loučíme s tímto krásným místem kam se asi už nikdy v životě nevrátím a vyrážíme naším červeným bemem. Ve vedlejší vesnici zastavujeme na místním trhu kde kupujeme nějaké ovoce a různé drobnosti. Během naší cesty máme celou dobu batohy přivázané na střeše jak je místním zvykem. Kromě řidiče tvoří posádku další tři kluci, který skoro celou cestu vysej ven z auta. Celou dobu nám pouštěj muziku s osmdesátých let, která nám je zpočátku příjemná. Křesťanský texty a melodie Boney M není špatná věc, le když jede kazeta potřetí tak už tak nadšený nejsme. Skoro celá cesta je přes hory a po období dešťů je pěkně zničená. Po cestě děláme spoustu fotek a obdivujeme krásnou přírodu na tomto ostrově. Bambusy tu rostou jako u nás pampelišky. Na dlouhé cestě ( jedeme rychlostí asi 30 km/h. ) nás překvapuje ještě jedna zajímavost. Na cestě v horách leží na silnici velký kámen a za chvíli vidíme i spadlý strom. Místní tento strom pomalu odklízejí, ale všichni co projíždějí jim musí za tuto službu platit. Pěkná brigádička ? Odpoledne dorážíme do vesnice Moni pod bájnou sopku Keli Mutu. Počasí je tu hodně deštivé a tak po menším pátrání se ubytováváme v bungalowech Wisata na hoře ve vesnici. Za ubytování platíme 90000,- Rp za tři pokoje. V hospodě Keli Mutu pod naším hotelem jdeme na pozdější oběd. Bohužel musím říct, že se jedná o zatím nejhorší zkušenost s jídlem na naší cestě. Já jsem si zkusil objednat dvakrát, ale obě jídla jsem musel pro jejich nepoživatelnost vrátit. I když se jedná o jedno z nejznámějších míst na tomto ostrově, tak zde moc turistů nevidíme. Po našem jídle a když přejde déšť, vyrážíme na malé obhlídnutí okolí. Původně jsme chtěli najít hot springs v blízkém okolí, ale časné stmívání nám to nedovoluje. Na naší procházce vidíme poprvé opice a v přírodě rostoucí grapefruity a mandarinky. Na brzké ráno si zajišťujeme přes našeho hoteliéra místo v náklaďáku jedoucího na vrchol Keli Mutu. Večer se jdeme ještě s Katkou, Pájou a Jirkou projít po vesnici a stavujeme se v jedné pěkné hospůdce na něco k pití. Je to tu moc příjemné. Vysej tu závěsy s mušlí a mají tu dobré ovocné džusy. Brzy si jdeme lehnout, protože zítra nás čeká náročný a dlouhý den.    

Keli Mutu a cesta do Bajawy

30.3.2001 Ráno vstáváme v půl čtvrté. Čeká nás bezesporu jeden z vrcholů naší cesty. Jediná naše nejistota je v počasí a možné oblačnosti. Může se stát, že kvůli oblačnosti jezera nebudou vidět, ale na to nemůžeme myslet.  Když jsem poprvé viděl fotky z této sopky, tak jsem sem za každou cenu chtěl podívat. Jsou jezera opravdu tak krásná ? Kolem půl páté nasedáme do náklaďáku z lavicemi . Cestu na horu jsme platili již včera našemu hotelierovi (15000,- Rp za osobu ). Kdybychom zariskovali a platili přímo řidičo mohlo to být levnější, ale nechtěli jsme riskovat prošvihnutí jediné možnosti dostat se na horu. Na horu jede kromě nás ještě pět turistů a dva vařiči kafe. Po páté hodině jsme na parkovišti pod vrcholem. Po patnácti minutách chůze se dostáváme na místo odkud jsou vidět všechna tři jezera. Pomalu začíná svítat a my si užíváme krásu kvůli které jsme skoro na druhé straně naší zeměkoule. Barvy jezer se zatím z nezjištěných důvodů neustále mění. Tyrkysové jezero bývalo dříve bíle a tmavě fialové jezero zase bývalo modré. Za rok budou mít třeba zase jiné zbarvení, což podtrhuje jejich jedinečnost. Místní mají pro tyto jevy svoje vysvětlení o duších mrtvých, které odcházejí po smrti do těchto jezer. Fotíme, točíme a vstřebáváme atmosféru abychom si na tyto okamžiky mohli v budoucnu zavzpomínat. Máme štěstí a počasí nám přeje. Východ slunce a krásu jezer lze jen těžko popsat. Snad nám vyjdou naše fotky. Když už jsme plný zážitků a máme všechno zaznamenané, vyrážíme pěšky na cestu zpět. Čeká nás asi dvanáct kilometrů dlouhá cesta zpátky do Moni. Po krátké chvilce kdy jdeme po asfaltce odbočujeme intuitivně do jungle. Po chvilce na nás čeká první vzrušení. Z dálky slyšíme štěkot psů. Na tyto situace jsme z průvodců připraveni. Vytahuji stativ a v případě potřeby ho hodlám použít jako zbraň. Holky jsou z možných problémů pěkně vyděšený. Proto se všichni bavíme když zjistíme původce "děsivýho" štěkotu. U malé chatrče vedle pole vidíme pět malých hodných pejsků. Zdravíme místní a procházíme mezi kávovníky, banánovníky a obyčejnými polemi stále dolů. V jedné vesničce kterou procházíme mají krásný kostelík s modrou střechou a to znovu ukazuje přítomnost křesťanství na Floresu. V této vesnici se místní živý ručním tkaním látek. Krajina v okolí mi připadá jak v jižní Americe. Po cestě trochu bloudíme, ale díky okolní přírodě nám to tolik nevadí. Já osobně mám závěr cesty znepříjemněný vzniklými střevními potíži. Na závěr cesty nás čeká přelezení řeky po bambusových tyčích. Jirka to točí na kameru, ale já už mám opravdu jiné starosti a na hotel dobíhám. Díky mým problémům odkládáme odjezd v jedenáct  autobusem do Bajawy a najímáme si odpoledne bemo za 900000,- Rp do Bajawy. Já se pomalu dávám dohromady ( díky zázračným kapičkám od Míšy) a jsem rád za toto bezpečné řešení. Cesta z Moni do Ende je krásná. Pod námi je rozbouřená řeka a okolí lemují velké vodopády. Po cestě děláme ještě nějaké fotky a před stmíváním dorážíme na pobřeží do Ende. V ende jsou zajímavý černý pláže ( ze sopečného prachu ) a tmavě modrý moře. Řidiči nám stavěj na místě kde můžeme sbírat modrý kameny z pláže, které se vyskytují pouze tady. Zbytek cesty už je spíš utrpení. Cesta je samá zatáčka a hlavně se hrozně táhne. V deste hodin večer dorážíme na přespání do Bajawy. Ubytováváme se v hotelu Angreek. Ubytování je jedno z nejhorších na naší cestě, ale účel splňuje. Ráno chceme pokračovat v cestě do přístavu Labuan Bajo. Já, Katka a Jirka jdeme ještě na něco malýho k jídlu a zjišťujeme nějaké informace o pronajmutí lodi z Labuan Baja na Lombok. Dostáváme sice dražší nabídku ( 500000,- Rp za čtyři dny plavby all in ), ale začínáme si dělat představu o našich možnostech. Po malém jídle a pití nás naši řidiči odvážejí zpět do hotelu a jdeme spát. 

 Labuan Bajo a Kanawah

  1.4.2002 Ráno vstáváme brzy a vítá nás krásný slunný den. Protože jsme přijeli večer tak jsme neměli tu možnost vidět krásu tohoto okolí. V modrém moři jsou rozsetý malý ostrůvky a loďky. Jednu z nich si hodláme pronajmout na cestu do Lomboku. Po dobré snídani jdeme sehnat loď na zítřejší odjezd. Po klasickém smlouvání a výběru z dvou kanceláří se dostáváme z původních 3650000,- Rp za separátní loď na čtyři dny na 2000000,- Rp. Dohodnutá cesta obsahuje i dnešní výlet na ostrov Kanawah. Dále obsahuje veškeré výlohy na cestě na Lombok přes ostrovy Komodo a Rinca ( jíídlo, vody, vybavení pro šnorchlování, vstupy na Komodo ). V přístavu potkáváme náhodou i jednoho Čecha. Jmenuje se Dominik a je to sympaťák. V Indonésii je už půl roku a tak si toho máme hodně co říct. On má namířeno do Moni odkud my jsme dorazili. Odpoledne připlouváme na opuštěnej ostrov Kanawah. Na ostrově jsme úplně sami. S námi je tu kromě místních i jedna ochočená srnka. Ostrov je obklopen korálama a ve prostřed je kopec. Je to příjemné odpoledne a podvečer. Kromě šnorchlování se snažím udělat i nějaké fotky z vrcholu kopce. K večeři nám místní připravují velkou rybu, kterou kupují od rybářů. Tyto ryby jsou loveny ve velké hloubce a jsou exportovány do Hongkongu, kde jsou draze prodávány. Vývozní ryba stála opravdu za to a cena 100000,- Rp za všechny i s rýží byla opravdu směšná.  Večer jsme měli chuť se pořádně napít, ale jako daň za samotu bez turistů jsou poslední čtyři pivka a nějaká cola.  Pijeme něco z našich zásob a hrajeme kostky. Náš plán se pořádně napít sice nevyšel, ale i tak je to příjemný večer. Je to tu opravdu jako v ráji. Vlastně poprvé na naší cestě máme trochu volněji Příští čtyři dny budeme trávit na lodi což si nedokážeme přesně představit a bude to pro nás pro všechny malá premiéra.

Pokračování-Lombok

Zpět na Indonésie 2001