INDONÉSIE 2001

Tetebatu

5.4.2001 Po osmé hodině jsme přistáli v přístavu Labuan Lombok. V přístavu nechceme strávit moc času abychom ještě odpoledne něco viděli a tak bereme charter bemo do Tetebatu za 100000,- Rp. Po cestě stavíme na trhu kde kupujeme nějaké ovoce a jedeme dále do vesnice pod sopkou Gunung Rinjani. V Tetebatu se ubytováváme v hotelu Soedjono. Mají tu bazén a chatky vypadají na první pohled dobře. Na ten druhý už to tak pěkné není, protože je vidět jak chatky chátrají. Chceme tu strávit jenom jednu noc, takže jsme rádi za vykoupání ve studeném bazénu a za slušnou restauraci na jídlo. Vesnice je obklopena rýžovými poli a v okolí roste spoustu tropických stromů (avokádo, papaja, rambutan, banana … ) a severním směrem se tyčí druhá nejvyšší hora Indonésie - Gunung Rinjani vysoká cca 3600 metrů. Na oběd hledáme nějakou restauraci a chceme získat nějaké informace o možnostech na dnešní odpoledne a na zítřek. Proto vyrážíme po krátkým koupání v bazénu do vesničky. Ve vesnici není tak jednoduché něco sehnat, ale po delší době nacházíme pěkný bar restaurant. V restauraci mají dokonce i muziku s videem což je na zdejší podmínky výjimka. Posloucháme živý koncert Phila Collinse a dáváme si dobrý jídlo a pití. Dozvídáme se potřebné a  zajímavé informace a dohodli jsme se i na našem plánu. Odpoledne jdeme na procházku a chceme se podívat do monkey forest. V hotelu na nás zkouší recepční klasický triky. Nabízí nám svoje průvodcovský služby za 70000,- Rp což samozřejmě nebereme. Procházíme napříč rýžovými poli do mírného kopce. Po cestě potkáváme spoustu místních domorodců, kteří se usmívají a vypadají spokojeně. Když se dostáváme kousek k opičímu lesu, tak začíná lejt jako z konve. V dálce už vidíme malé černé opičky, ale radši se vracíme zpět. Hlavní důvod našeho zpětného manévru je informace od malého indonésana, který nás začal doprovázet. Při dešti není bezpečné se zdržovat na rýžových polích, protože vylézají nebezpeční hadi - především kobry. Tuto jeho teorii potvrzují i prázdná pole, takže spěcháme pryč do bezpečí. Opravdu prší celý večer což má vliv i na teplotu, která jde  podstatně dolu. Na večer jdeme do restaurace u nás v hotelu a upřesňujeme plán na zítřek. Já, Jirka, Pája, Míra a Míša vyrazíme do Senaru (vesnice pod Mt.Rinjani) a chceme dobýt kráter pod Mt.Rinjani ve výšce 2600 metrů.  Blanka s Katkou pojedou do Mataramu. Všichni se chceme zase sejít na ostrovech Gilli. Na Lomboku už zase fungujou mobily, takže sraz můžeme ještě upřesnit. Posíláme nezbytné zprávy do Evropy a za neutuchjícího deště jdeme spát. My máme možnost poprvé vyzkoušet moskytiliéru přivezenou z Prahy. Všude kde jsme jí doposud potřebovali, tak byla součástí postele.  

Cesta do Senaru a přípravy na výstup

6.4.2001 Ráno vstáváme kolem půl sedmé a jdeme na snídani. Po snídani si balíme věci a půjčujeme si motorky na plánovaný výlet k nedalekým vodopádům. Půjčení máme dohodnuté ze včerejška na osmou hodinu za 30000.- Rp na den za jednu. Všechno klape jak jsme si dohodli a my po načerpání paliva vyrážíme směrem k vodopádům. Z motorek jsme nadšený (hlavně kluci) a užíváme si cesty jak to jen jde. Je nádherné počasí a tak po cestě děláme fotky a filmujeme. Pod vodopády parkujeme na opuštěném, ale placeném parkovišti. Místní kluci chtějí po nás zaplatit vstup. Bohužel pro ně nemají žádný doklad a tak jim nic neplatíme. Jestliže seženou nějaké vstupenky než se budeme vracet, rádi jim zaplatíme 1500,- Rp za osobu. Cesta k vodopádům je asi dva kilometry dlouhá a prochází hustým lesem. V některých místech to vypadá jak v deštném pralese, zvláště čím více se blížíme k vodopádům. Jejich blízkost je cítit i ve velmi vlhkém vzduchu.  Vodopád je krásný na pohled a tak si ho fotíme a užíváme si pohled na něj. Koupání o kterém jsme uvažovali po cestě když nám bylo vedro nikdo z nás nezkouší. Voda je ledová a ve stínu v kterém se nachází není ani moc velké teplo. Jirka při filmování na kluzkém kameni a jen tak tak zachránil zdraví a kameru. Po cestě na zpět se na motorkách stavujeme ve vesnici Benteng v prodejně s dřevěnými výrobky. Bohužel je spousty dřevěných masek nedodělaných a tak nic nekupujeme a jedeme dál. Naposled si užíváme jízdy na motorce a v jedenáct hodin dopoledne vracíme motorky. Rychle dobalujeme věci a za 130000,- Rp najímáme bemo a máme namířeno do Senaru. Po půl hodince se loučíme s Katkou a Blankou a pokračujeme dál. Kupujeme nějaké zásoby na náš výstup a povídáme si s mladým indonésanem, který tvoří posádku najmutého bema. Od něj se dozvídáme informace o životě na tomto ostrově a hlavně diskutujeme možné nebezpečí při výstupu bez průvodce. Zatím se k nám dostali dva druhy zpráv. Jedna mluví o bandách co přepadávají turisty a nutnosti si najmout průvodce hlavně s bezpečnostních důvodů. Druhá verze považuje tyto zprávu za minulost a mluví o bezpečí v celé této oblasti. Začínáme pomalu věřit druhé verzi, ale zatím se snažíme získat co nejpravdivější informace pro naše rozhodnutí. Naše auto má slabý motor a tak v jednom kopci musíme vyskočit z auta a tlačit. Senaru nás vítá deštěm a naháněčema na ubytování, které moc v lásce rádi nemáme. Po obvyklém výběru z několika možností zakotvujeme v Bari Putih, kde bydlíme vedle podivného Španěla jménem Lucas. Chvíli si s Lucasem povídáme a snažíme se zjistit opět co nejvíce informací abychom se mohli rozhodnout jak provedemenáš výstup. Lucas je opravdu zvláštní člověk a zatím nevíme co si o něm máme myslet. Před pátou hodinou si jdeme projít vesnici a dát si něco k jídlu. Po dlouhé diskusi jsme se nakonec dohodli na následujícím řešení. Před všemi děláme, že zítra si půjdeme prohlídnout jen vodopády, kterých je v okolí mnoho a zatím vyrazíme bez průvodce o půlnoci směrem ke kráteru a zpět. Většina turistů chodí ke kráteru nebo až na Rinjani s průvodcem a minimálně na dva dny. Cena za průvodce se pohybuje kolem 150000,- Rp na osobu. My jsme se rozhodli pro náročnou a zajímavou variantu a věříme, že naše cesta bude i bezpečná. Z bezpečnostních důvodů dále tajíme náš úmysl a jediný komu jsme to řekli je náš soused Lucas. Po dobré večeři a pivku si jdeme rychle zabalit a brzy spát. Nařizujeme si budík na tři čtvrtě na dvanáct večer a nabíráme síly na zejtřejší perný den.

Životní výstup ke kráteru pod Mt.Rinjani

6.4.2001    23,45: Zvoní budík a potichu a potajnu si balíme věci na náš odchod. Čeká nás okolo 12 km cesty do kopce s převýšením 1900 metrů a to samé zpět.

7.4.2001    : Toto je průběh dnešního dne:

24,00: Odcházíme s našim vybavením z hotelu. Naše výbava činní: pět lahví s pitím ) tablety na vyčištění vody, kamera, foťáky, nějaké jídlo a pár věcí na sebe.

00,30: Docházíme na druhý konec vesnice. Celou cestu jdeme potichu a bez světel. Já bohužel cítím jak se mi kvůli špatnejm ponožkám začíná dělat první puchejř. Trochu brzy ?!

01,30: Vstupujeme do národního parku Mt.Rinjani. Pořád stejným a celkem rychlým tempem stoupáme vzhůru k view point I.

03,00: Konečně jsme dorazili do view point I. Náš pochod nočním pralesem má stále stejný scénář. Střídáme si batohy, po čtvrt hodinkách máme chvilku pauzu a někdy v pauze i trochu pijeme. Snažíme se pít co nejmíň, což mě osobně činí největší potíže a jen těžko se mi přizpůsobuje. Cesta vede do velkého kopce po úzké cestičce, přes velké kořeny. Občas nemůžeme najít správnou cestu a trochu bloudíme. Kolem jenom tma a zvuky pralesa.  Na view point I máme první větší přestávku. Je tu jediná možnost po cestě nabrat vodu, takže doplňujeme vodu. Pája s Jirkou jdou dolu k řece a nabírají do prázdných lahví vodu. Do této vody dáváme tablety abychom jí časem mohli bez rizika vypít.  Lehce pojíme a jdeme dál.

05,00: Za tmy a pěkně unaveni dorážíme na view point II. Nejvíce síly mají Jirka a Pája, který udržují tempo a směr. Taky už se ani nesnaží střídat batohy a v tuto chvíli jsou našimi vůdci. Já osobně toho mám plný zuby. Kromě toho že jsem si už utrhl jeden puchejř tak mi ještě praskli kalhoty. Takovou dobu se připravuju na tuto cestu a potom mám ještě komplikace s vybavením. Míša jako jediná holka z naší skupiny se drží výborně a sil má na rozdávání. V tuhle chvíli mám pocit, že by to Katka s Blankou nezvládli a chápu jejich rozhodnutí neriskovat tuto velmi náročnou cestu. Po čtvrthodinové přestávce pokračujeme neustále nahoru.

05,30: Chvilku za druhým view pointem vycházíme z lesa. Pomalu se začíná rozednívat a vidíme obrysy kráteru.

06,00: To co jsme viděli není okraj kráteru !!! Sedíme a " nadáváme" na náš špatný odhad. Unavený se smějeme vzniklé cesty a nabíráme psychické síly na poslední půlhodinku k cíly. Teď už opravdu vidíme okraj kráteru a taky Mt.Rinjani.

06,25 - 06,45: Postupně dorážíme k našemu cíly. Spocený, unavený, ale hlavně šťastný, že jsme to dokázali. Po necelých sedmi hodinách jsme o devatenáctset metrů výše než je vesnice Senaru, kterou v dáli vidíme. Na jedné straně je vidět moře a severní strana ostrova Lombok. Na druhé straně je vidět kráter sopky a majestátná Gunung Rinjani jak jí nazývají indonésané. Na vrcholu jsme necelou hodinku. Fotíme a točíme kráter, sopku, opice a všechno co je okolo. Něco pojíme a s úsměvem na rtu se připravujeme na cestu zpět. Už tuším pekelnou cestu. Na obou nohách mám puchejře a díky dšravým kalhotům se mi začíná dělat vyrážka na stehně.

07,45: Loučíme se z vrcholem a jdeme zpět.

08,45: Celkem lehce jsme dorazili na view point II. Na zpátek nejdeme pohromadě, ale roztahaně po malých skupinkách. Bohužel po cestě zjišťuju, že mi došel film a nemám už náhradní. Pro mě bohužel focení pro dnešek skončilo. Jirka jde s Mírou v zadu a snaží se toho co nejvíc natočit na kameru.

09,00: Jako první dorazili Pája a Míša na view point I. Než doráží ostatní, tak jdou ještě pro zásoby vody k řece. Za to jsme jim velice vděčný. Potkáváme první turisty jdoucí z průvodcem na horu. Usvědčujeme se v tom, že naše utajení bylo opravdu dobré. Průvodce nám vypráví o nějakých čechách v Senaru, kteří se chystají dneska k výstupu. Průvodce nechápe kdo jsou oni češi ve vesnici a my ho v tom necháváme.

10,20: Odcházíme z view point II a začíná tropický déšt. Jsme úplně durch a každý jde na vlastní pěst poslední etapu této cesty. Já si jdu sám abych si mohl pro sebe nadávat. Díky puchejřům, do krve odřeným stehnům a únavě je závěr cesty tvrdou zkouškou.

12,30: Scházíme se všichni v hospodě a vyprávíme si naše zážitky. Pohled na nás musí otřesnej.  Zdímeme naše věci, vyléváme z bot vodu a dáváme si pivko o kterém sníme už od rána. Ted už jsme maximálně spokojený. Jirka si mě vybírá jako terč svýho filmování, protože do hotelu se bos dopajdávám. Ve vesnici už svítí sluníčko a je teplo. Jsme rozhodnutý ještě dnes odjet na ostrovy Gilli a tam se pořádně prospat a odpočinout si. Po cestě jsme s Jirkou dohodli dopravu s dvěma pány z vesnice za 50000,- Rp do přístavu Bangsal. V autě se sice mačkáme, ale kolem půl páté jsme v Bangsal. Napsali jsme zprávu holkám a máme s nimi sraz na ostrůvku Gilli Trawangan. Ubytováváme se v bungalovech sagitariju se zahradou a tvrdejma postelema. Večer si sdělujeme zážitky s holkama a čeká nás malý překvapení. Znovu potkáváme Lucase, kterého jsme poznali v Senaru. Večer si s ním povídáme a hodně se nasmějeme. Pod Rinjani nám tvrdil jak nemá rád turisty a ted ho potkáváme na jednom z nejturističtějších míst v Indonésii. Na ostrově je hodně turistů což nám v tuhle chvíli vůbec nevadí, spíše naopak. Unavený si jdeme lehnout a těšíme se na zítřejší „flákací“ den.

Gilli Trawangan

8.4.2001  Dnešní den trávíme ve vedlejším hotelovém bazénu – Vila Lombok. V bazénu je vodní bar, který si užíváme. Z bazénu pozorujeme Mt.Rinjani, která je zahalená v mracích.  Dnešní den trávíme jako opravdový „turisti“. Hlavní heslo dne je „nic nedělat“. Ostrov se vymyká tomu co jsme doposud viděli. Restaurace s televizí, spoustu barů, masážní salony, bazény,  …

Gilli Meno - mořské želvy

9.4.2001 Dnešní den je taky odpočinkový, ale už je trochu víc poznávací. Nakupujeme dárky, jíme, zjištujeme potápění … . Já s Katkou chceme spojit potápění s odjezdem na vedlejší ostrov Gilli Meno. Při šnorchlování máme jediný cíl – vidět mořské želvy. Dnešní den se nám zdá jeden z nejteplejších co jsme tu zažili. Přes poledne jdeme do naší oblíbené restaurace vedle v hotelu. Po tom si já a Katka balíme věci z našeho bungalovu a všichni jedemespolečně pronajatou lodí na želvy. Půjčit si výzbroj na potápění tu není žádný problém a je to i za dobrou cenu ( 10000,- Rp - Brýle+ploutve na den ). Potápíme se na kraji útesu kde údajně mají být želvy. Jsou tu velice silné podmořské proudy a tak se domlouváme s našim "kapitánem lodi" aby nás na znamení vyzvedl na jiném místě po proudu. Já jsem zkoušel chvilku plavat proti proudu a je to opravdu náročné. Ještě že jsme nezkusili vyrazit na potápění bez lodě. Mohlo by to být hodně nebezpečné. Koráli a vůbec moře se tu nedá srovnat s tím co jsme viděli na Floresu a Komodu. Po čtvrthodině potápění už přestávám věřit, že se mi splní můj sen. Když nádhernou želvu poprvé spatřím, jsem unešenej. Asi pět minut plavu pomalu za tím nádherným tvorem, který nejeví známky plachosti. Loučíme se pohledem na želvu potápějící se do hlubiny kde pomalu mizí. Potom jsem viděl ještě nějaký, ale první je první. Když pro nás přijede naše loďka vyprávíme si naše zážitky. Kolem čtvrté nás ostatní vyhazují na Gilli Meno a jedou zpátky. Dohodli jsme si sraz na zítra a loučíme se. Dokuď je sluníčko a teplo, tak se válíme na nádherný bílý pláži a necháváme se omývat vlnami. Ubytováváme se nedaleko přístavu v krásném bungalovu (ROYAL REEF). Cena je sice vysoká na to co jsme poznali ( 66000,-Rp na noc) , ale za to je to jedno z nejhezčích ubytování doposud. Večer se procházíme po ostrově a zajišťujeme si dopravu do Padangbai. Byl to pěkný večer a dovedu si představit tu strávit ještě celý den. Tento ostrov je úplně odlišný než Gilli Trawangan. Nejsou tu skoro žádný turisti a je tu neskutečný klid. Po večeři se bohužel Katce udělalo trochu nevolno. Večer je nádherný. Večer sedím na verandě a koukám na moře. Píšu si deník a snažím se nasát co nejvíc atmosféru, abych si jí při dlouhých zimních večerech uměl vybavit. Dopisuju si svůj deník a jdu spát.

Přesun do Padangbai

10.4.2001 Ráno se budíme v šest hodin. Já si jdu fotit nádherný východ slunce a jdeme se vykoupat. Po snídani jedeme lodí a následně busem a trajektem do přístavu Padangbai na ostrově Bali. Posledním ostrově na naší měsíční cestě. Za "shutle bus+boat" platíme 37000,- Rp za celou cestu. Dalo by se to při větší námaze zařídit levněji, ale bylo by to náročnější a to především časov, což nás zajímá nejvíc. Po cestě si z okna užíváme pohled na přírodu na ostrově Lombok. Nedaleko přístavu Bangli je podél cesty hodně opiček. V pravé poledne se loučíme s Lombokem o odplouváme trajektem na Bali.

Pokračování viz Bali II 

      Zpět na hlavní stránku Indonésie 2001